Eithne Ní Bhraonáin se narodila jako čtvrtá nejmladší z devíti dětí 17.5.1961. Pochází z vesničky Gweedore v hrabství Donegal na severozápadě Irska. Doma se vždycky provozovala muzika, oba její rodiče hráli před tím, než se usadili v tancovačkové kapele. Otec Leo je majitelem hospody Leo's Travern a matka Baba je učitelkou hudby v místní škole.V roce 1968 založili bratři Ciarán a Pól Brennanovi spolu se strýci Padraingem a Noelem O'Dugainovými skupinu tradiční irské muziky "An Clann As Dobhair" a začali s ní objíždět festivaly. V roce 1973 přibrali sestru *Maire*3, změnili název na Clannad (obrázek) a zrodila se legenda.

V roce 1975 ke Clannad přicházejí zvukový inženýr Nicky Ryan a novinář Fachtna O'Kelly. Oba věří tomu, že kapelu čeká velká budoucnost, a snaží se o tomtéž přesvědčit i amatérské muzikanty. Třetí LP Dúlamán už produkuje Ryan.

Mezitím Eithne dokončila *církevní internátní školu*6 a povzoru své matky absolvovala hodiny piána. Pět let studovala vážnou hudbu a hru na klavír (mimo jiné se učila hrát na housle). Dokonce jedno léto sama hru vyučovala, ale už tehdy jí bylo jasné, že chce v životě dousáhnout něčeho víc. Clannad zvolna propracovávali svou neortodoxní směs folku, jazzu a vážné hudby. Repertoár stále výhradně tvořili lidové skladby a písně. Po ukončení školy v roce 1980 vedla cesta Eithne rovnou do rodinné kapely. Hrála na klávesové nástroje a vypomáhala při sborech, které už tehdy začali být typické pro Clannad.

Na albu *Crann Úll* (1980) Eithne zpívá a hraje, přestože na obalu o tom nenajdeme žádné slovo. Deska patří možná k nejkomornějším v tvorbě kapely vůbec. Harfu a flétnu, doposud dominantní nástroje Clannad, doplňuje tentokrát na albu až výtvarně bohatý a citlivě volený zvuk kláves. Objevil se ještě další nový prvek - první autorská píseň Ciarán a Máire. Následující deska *Fuaim*8 se (nepochybně též díky Ryanovi) nese ve znamení dalších experimentů. V instrumentaci se objevují kromě syntezátorů hostující elektrická kytara, bicí, saxofony a klarinet, přibil další skladatel - Pól. Prophet - rodinný chór tak dostal křídla a vznikla poznávací značka kapely. Nové pojetí sborů se objevilo ve skladbe Harry's Game, ústředním motivu hudebního doprovodu k TV seriálu, který Clannad vyslal mezi slavné.

Těsně před tímto úzpěchem odchází nejmladší Eithne z kapely. S ní odchází i producent Nicky Ryan. Zjevně se, ve trojici s Nickyho manželkou Romou, shodli na hudebním názoru i perspektivách mladé muzikantky, přeci jen trochu deprimované uspořádáním v rodinné kapele. Rozchod byl přátelský, leč neobešej se bez hořkých pocitů na obou stranách...

Pro Eithne byly a jsou rodinné svazky a tradice důležitou součástí života, a tak odejít bylo nelehké. Přesto se nakonec nastěhovala do dublinského domova Nickyho a Romy, kde Ryanovi bydleli spolu se svými dvěma dcerami. Součástí domu je i šestnáctistopé studio. (Jak Eithne sama říká: "Zvenku to vypadá jak nafouknutá garáž...".) Na radu Fachtny O'Kellyho (další odpadlík) se začala obírat myšlenkou zkládání hudby k filmům. Seznámení s filmovým producentem *Davidem Puttnamem* vedlo až k nabídce udělat soundtrack k francouskému filmu *Žabí princ*. Ve filmu nakonec zazněli od Eithne jen dvě skladby. Všechno souvisí s něčím jiným a zároveň se vším. Titulky filmu Eithne přejmenovali na Enyu - a to už jí zůstalo. ("Enya" je fonetický přepis jejího jména do angličtiny z galtské keltštiny, tj. irštiny. Její jméno se pak v angličtině píše: Enya Brennen. Eithne však ještě sama dodává, že Enya to není jen ona sama. Enya je sebou také díky Nickymu a Romě...).

V roce 1986 zahájila britská televize *BBC* přípravy na natáčení výpravného šestidílného seriálu The Celts o historii a dodnes živém kulturním vlivu tohoto pozoruhodného etnika. Když u producenti uslyšeli Enyny demonahrávky, předemvším March Of The Celts, rozhodli se objednat u mlade umělkyně celý soundtrack. Hudba k seriálu, vydaná na LP Enya (1987, remasterovaná reedice pod názvem *The Celts*, 1992) už nese některé prvky typické její hudby a zároveň známky jakési syrovosti, nedořečenosti, která může být někdy působivější něž sto hodin ve studiu na víc.

Ústední téma seriálu The Celts s ústředními bojovými bubny, výrazná smyčcová figura a kytarové sólo v *I Want Tomorow*, zvukomalebný March Of The Celts s typickým piánem, ale především důmyslná studiová práce s vokálem a sbory, který Eithne nazpíva celý sama a všudypřítomné zvukomalebné syntezátory; Enya, producent Niky i textařka Roma měli už tehdy jasný názor na věc. Album ovšem vyšlo za téměř absolutního nezájmu a kritiky.

V následujícím roce Enyu oslovil a posléte získal *Rob Dickins*, šéf *WEA Musik UK*, kterému album učarovalo. Dickins má povět jednoho z nejarogatnějších mužů v tamním hudebním průmyslu. Proslavil se svým talentem prosadit "komplikované" umělce - ať to trvá jak dlouho chce. Podpora *WEA* pomohla natočit Enyi nové album Watermark (1988). Přesto že se původně nepočítalo se singlem, byla nakonec pro tento účel zvolena píseň Orinoco Flow, která se nakonec dostala na špičku žepříčků v několika zemích.

Text převzat z časopisu Rock & Pop č.3/1998.
Autorem převážné části textu je Saša Neuman.
Přepsal a upravil Sueneé.

The News

The Discography

						New CD release on 2000? at Europe
The Celts	Watermark	Shepherd Moons	The Memory of Trees	Paint the Sky with Stars	A Box of Dreams	The name is still unkown.

[ Define Frames ] [ Enya ] [ Almyr ] [ Multimedia Gallery ] [ Jokes! ] [ SPŠE - E4.C'98 ] [ UMI75 ] [ If you like... ]

 
Source of information about Enya
Enya Unofficial Home Page

29.11.1999